...

Konzervy, rejži do zásoby, 

doklady, peníze do obálky, 

roušku, symbol zmizelý doby,

kufr pro případ jaderný války.

Ale co proti raketám strachu a žalu, 

co denně mířej na amygdalu? 

Co udělat, zabalit a říct

při blokádě hrudníku a plic?

Louskáček na parapetu

Tuším ve tmě Louskáčka, 

stojí na parapetu, 

mně na hrudi Myší král, 

přišel si pro odvetu. 

Jedno tělo, sedm hlav, 

ta první v pondělí 

mi okusuje spánek, 

sedmá má pré v neděli. 

Tuším ve tmě Louskáčka, 

čekám na jeho slova, 

až dřevěně vysloví 

má slečno Stahlbaumová. 

To se mi zas bude zdát 

dlouhý neděravý sen 

prospím celou noc a tím 

je Myší král poražen. 

Na zeleném drnu

 Z okna vlaku se zahledím

na pole osázené posedy,

z nichž pohled se mění ve zdání,

že moh' bys vzít kopce do dlaní.

Vzít si kus skály, boží muka,

mladé vrbky od potoka

a zahájit tak v duši osídlení,

kde krom pláně ničeho není.

Tmelem

 Vystřihnu z fotoalba

naše letní dovolený

a výlety podzimní krajinou.

Vytapetuju jimi 

byt až do koupelny.

A tak cestou pro čaj 

od psacího stolu

jako bych se prošla

po přístavním molu.

Koukám na moře 

a na rybáře

a nalevo vidíte italský bar.

Když ani to nepomůže

a nezbavím se průvanu.

Tapety strhám a zmuchlám.

Papírovou koulí a izolačkou

zalepím díru v hrudníku,

odtud asi táhne.

A pro jistotu to ještě zatřu tmelem.

Ve střídě

Usínat v horkém dechu léta

jak ve střídě čerstvého bochníku

s bouřkou praskající kůrky nad sebou.

Čekat až se horkem unaví

i čas a usedne na patníku

nějaké zapomenuté půlvteřiny.

Časování sloves nepřipadne

v úvahu a tak nebudeme

celou zapomenutou půlvteřinu léta

než chleba někdo rozkrojí

kůrka křupne, my se nadechneme

poprvé skutečně odpočatí.

.

Opíráme se zády

každá ve svém klubíčku 

jako dvě ozubená kolečka

kočka malé já velké 

až zavřeme oči

zacvaknou do sebe 

a stroj na sny

se roztočí

tiše

nikoho nevzbudí

jen skoro neslyšně vrní

Koláž

Chci si slepit nový svět

z rozstříhaných časopisů,

kde místo fontán budou

sklenice na vysoké nožce

a z hladkých polokoulí citronového sorbetu

uprostřed bude tryskat šampaňské.

A místo lamp nikdy nehasnoucí prskavky,

v jejichž obláčcích dýmu se schová

nemravný dotek i s touhou šeptaná slova.

Aby se v těch zbytcích střelného prachu

zažehla jiskra, která se pak bude šířit

jako požár od srdce k srdci.

Až to bude nejkrásnější

celý ten papírový svět shoří

v barevném ohňostroji.

Ale nikdo nebude plakat,

shoří totiž i stesk.